Historie klinické hematologie ve Fakultní nemocnici Plzeň

Historie klinické hematologie ve FN Plzeň

Prvá hematologická vyšetření se spolu s biochemickými začala provádět v 50. letech minulého století v rámci interní kliniky. Vedoucí lékař této ústřední laboratoře nebyl určen. Neoficiálně nad ní měl patronát nejprve doc. Mecl, zajímající se zejména o hematologii, později prof. Bobek, přednosta interní kliniky.

Sahliho hemoglobinometr k měření koncentrace hemoglobinu v krvi

Do laboratoře začal koncem roku 1954 docházet jako „fiškus“ interní kliniky Václav Čepelák, od r. 1955 jako pomocná vědecká síla. Ten se stal později prvním přednostou samostatného oddělení klinické hematologie. Laboratoř interní kliniky měla vyčleněný hematologický úsek. Počítaly se tam krvinky pod mikroskopem, měřil hemoglobin podle Sahliho (viz obrázek), vyšetřovala se krvácivost a srážlivost kapilární metodou (Lee-Whitovu metodu u hemofiliků prováděl laborant Kubát na transfuzní stanici). Prof. Bobek pověřil po promoci MUDr. V. Čepeláka jako sekundáře interní kliniky vedením hematologického úseku laboratoře a umožnil mu spolupracovat s Jindřiškou Martínkovou, která zde po nuceném ukončení lékařského studia pracovala jako laborantka (po roce 1989 jí byl dodatečně udělen lékařský titul). Protože interní klinika byla zaměřena na diagnostiku a léčbu trombóz a embolií, hlavní důraz v laboratoři byl kladen zejména na zavádění a rozvoj koagulačních metod - nejprve se zaměřením na stavy trombotické, pak i krvácivé. Do laboratoře nastoupily další laborantky s hematologickým zaměřením. Laboratoř prováděla jako jedna z prvních v republice koagulační vyšetření na tromboelastografu, připravovala vlastní tromboplastin, kefalin i další reagencie potřebné k vyšetřování krvácivých stavů, zejména hemofilií. Vyšetřování nemocných s krvácivými stavy bylo rozšířeno na celý Západočeský kraj a v r. 1959 bylo publikováno sdělení o jejich dispenzarizaci.

Když v r. 1959 odešel z ústřední laboratoře interní kliniky její vedoucí lékař MUDr. Luboš Jadrný, vznikla samostatná Ústřední biochemická laboratoř FN, která byla v r. 1962 přejmenována na Oddělení klinické biochemie FN (OKB). Tak byla pracoviště klinické biochemie a hematologie odloučena a dále se vyvíjela samostatně. Hematologický úsek byl svěřen MUDr. V. Čepelákovi, který stále pracoval na interně. Laboratoř se věnovala i metodice vyšetřování krevních obrazů.

Byla dodána hematokritová centrifuga, hemoglobin se začal měřit na fotometru s Drabkinovým roztokem a postupně byla centralizována hematologická vyšetření z detašovaných pracovišť. Po otevření nového pavilonu transfuzního oddělení získal hematologický úsek vlastní pracoviště na pavilonu 11. Krajský internista doc. Pokorný přibral dr. Čepeláka do svého týmu jako experta pro hematologii; ten spolu přednosty OKB a transfuzního oddělení objížděl okresní laboratorní pracoviště za účelem sjednocení hematologických metodik.

V r. 1964 si dr. Čepelák doplnil hematologickou kvalifikaci tříměsíčním pobytem v Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze a byl jmenován ordinářem interní kliniky pro hematologii. V rámci této funkce se věnoval především vedení hematologické laboratoře. V r. 1967 došlo k osamostatnění hematologické laboratoře a vzniklo Oddělení klinické hematologie (OKH) FN; jehož prvním přednostou se stal MUDr. V. Čepelák. Na OKH se objevily další přístroje: ve FN Plzeň byl jeden z prvních celoskopů, automatické počítání trombocytů a vyšetřování agregace trombocytů bylo zavedeno nejdříve ze všech domácích pracovišť. Z transfuzního oddělení přešla na OKH MUDr. Terezie Hošková-Štuksová, která jako první získala nástavbovou atestaci z klinické hematologie a později se stala zástupcem přednosty OKH.

V historii plzeňské hematologie nelze pominout osobnost MUDr. Františka Tomšího, jemuž se hematologie stala celoživotním údělem a láskou. V laboratoři sice nepracoval ani s ní nebyl v žádném formálním svazku, ale při své funkci zdravotnického zástupce přednosty interní kliniky již od začátku svého působení hodnotil nátěry kostní dřeně i patologické nátěry periferní krve a garantoval tak vysokou úroveň hematologické morfologie. MUDr. F. Tomší byl v tomto oboru obětavým školitelem dalších plzeňských klinických hematologů – MUDr. Jiřiny Čandové-Jaroškové a MUDr. Máji Švojgrové. Byl i u začátku dalšího rozvoje plzeňské hematologie, když již v důchodovém věku převzal funkci hematologického ordináře interní kliniky. V té později působili MUDr. Mája Švojgrová a MUDr. Vladimír Koza, pozdější přednosta hematologicko-onkologického oddělení FN.

Počátkem sedmdesátých let se začala v rámci OKH rozvíjet i klinická farmakologie, zejména díky MUDr. Haně Čepelákové, CSc.; proto byl v r. 1974 název oddělení změněn na Oddělení klinické hematologie a farmakologie (OKHF) FN. Po jmenování doc. MUDr. V. Čepeláka, CSc. do funkce přednosty interní kliniky v roce 1977 došlo k rozdělení OKHF; primářkou nově koncipovaného oddělení klinické farmakologie se stala dr. Čepeláková, primářkou OKH byla jmenována MUDr. Terezie Štuksová. Doc. Čepelák se hematologií dále zabýval i na interní klinice v rámci vědeckého oddělení pro výzkum trombózy (metody studia fibrinolýzy, zavedené Ing. Ladislavem Vítem, se staly podkladem seznamu zdravotních výkonů MZ ČR) a inicioval vznik hematologické jednotky intenzivní péče a rozvoj hematologické onkologie.

V průběhu více než desetiletého vedení OKH prim. Štuksovou došlo k dalšímu zlepšení přístrojového vybavení. Kromě počítačů krvinek byl instalován počítačem řízený agregometr, fluorescenční mikroskop, spektrofotometr a další přístroje. Velký důraz byl kladen na standardizaci laboratorních postupů a kontrolní systém. Jako krajský odborník pokračovala dr. Štuksová v rozesílání laboratorních kontrol včetně nátěrů kostní dřeně v rámci celého Západočeského kraje. Rozvinuly se metody barvení dření i periferních krví akutních hemoblastóz pomocí cytochemie. Kontrolní vzorky na různých hladinách byly vyráběny na OKH FN. Již v polovině 80. let byla antikoagulační léčba v celém Západočeském kraji hodnocena pomocí INR.

Na OKH nastupovali další lékaři, bylo zřízeno místo biochemika. Rozvíjela se nejen činnost laboratorní, ale i konziliární v rámci celé FN, rozšiřovala se i hematologická ambulance. OKH převzalo časem péči o všechny hemofiliky a nemocné s von Willebrandovou chorobou z celého Západočeského kraje a částečně i kraje Jihočeského. Pro celý Západočeský kraj zajišťovalo odečítání punkcí kostní dřeně. Významná byla účast klinických hematologů v diagnostice a léčbě závažných stavů, např. DIC; u hrozící DIC se podařilo prosadit podávání minidávek heparinu. V rámci komplexní péče o hemofiliky organizovalo OKH FN v Plzni v úzké spolupráci s prof. Hrodkem, přednostou II. dětské kliniky FN v Praze-Motole, rekondiční tábory pro dětské hemofiliky z celé republiky se zaměřením na prevenci poruch lokomoce, psychickou kondici a léčbu těžkých deficitů koagulačních faktorů v době růstu. Rozvíjela se i vědecko-výzkumná činnost v této oblasti. Byly zavedeny nové metody diagnostiky hemofilií včetně inhibitorů a moderní metody pro diagnostiku anémií.

Počátkem roku 1989 se po odchodu prim. Štuksové stala primářkou OKH MUDr. Ivana Martínková.

Počítání erytrocytů v Bürkerově komůrce

Detašované pracoviště OKH v novém areálu FN Lochotín (pracující zde od r. 1985) se počátkem 90. let dočasně stalo součástí Hematologicko-onkologického oddělení (HOO) FN, které se vyčlenilo z interní kliniky. Jeho vedoucí prim. MUDr. Vladimír Koza začínal původně na OKH vedeném prim. Štuksovou, posléze se stal hematologickým ordinářem na interní klinice. Pod vedením prof. Čepeláka a později jako vedoucí samostatného HOO vytvořil významné centrum, zabývající se zejména léčbou nemocných s hematologickými malignitami a metodikou transplantací kostní dřeně. HOO úzce spolupracuje s Nadací pro transplantace kostní dřeně a kromě lůžkové části (včetně hematologické JIP) a ambulantní složky má i speciální laboratoř, zaměřenou na cytologickou, imunologickou a molekulárně biologickou diagnostiku pro potřeby transplantací kostní dřeně.

V roce 1997 se laboratoř rutinní hematologie HOO, zajišťující základní morfologické a hemokoagulační vyšetření pro areál FN Lochotín, stala součástí nově vzniklého Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky (ÚKBD) LF UK a FN jako jeho samostatný úsek. Teprve tehdy byl v této laboratoři instalován prvý počítač, zaveden laboratorní informační systém, zakoupen prvý automatický analyzátor hodnotící i diferenciální rozpočet leukocytů a díky pořízení prvního koagulometru byly opuštěny stopky, vodní lázeň a skleněný háček. V r. 2000 byl hematologický úsek vyčleněn z ÚKBD a sjednocen s centrálním pracovištěm OKH ve FN Bory.

Po revoluci v roce 1989 se náš trh otevřel světu. Objevily se nové, výkonnější a přesnější automatické analyzátory a nové komerční labochemikálie. S pokrokem vědy se objevily i nové, dosud neznámé diagnózy jako antifosfolipidový syndrom a definované trombofilní stavy; s novými diagnózami přišly samozřejmě i nové laboratorní postupy.

Výrazně se změnila péče o hemofiliky, která se stala mezioborovou. U spolupracujících pacientů byla zavedena domácí léčba. Tím u mladších nemocných postupně ubylo těžkých deformujících artropatií. U nemocných postižených bolestivou ankylozující artropatií se začaly ve spolupráci s ortopedy a odborníky z nukleární medicíny provádět radiační synovektomie a dokonce se na ortopedické klinice začalo s náhradami kyčelních kloubů. Při pravidelných dispenzárních prohlídkách hemofiliků se s ostatními laboratorními parametry začala sledovat i nejzávažnější virová onemocnění (infekce HIV, HBV, HCV aj.).

OKH se stalo centrem pro léčbu nemocných s vrozenými i získanými poruchami hemostázy. Součástí oddělení se stal denní stacionář se dvěma lůžky, který sloužil pro ambulantní podávání krve, krevních derivátů, cytostatik a jiných léčiv a pro provádění diagnostických a dalších terapeutických výkonů. OKH nikdy nedisponovalo vlastními celodenními lůžky, ale poskytovalo komplexní hematologickou péči ambulantně a na vlastních denních lůžkách a konziliárně při pobytu pacienta na lůžkách jiných klinik a oddělení FN. Zajišťovalo nepřetržitou lékařskou příslužbu a spravovalo pohotovostní zásobu krevních derivátů a některých méně běžných přípravků nutných pro terapii akutních hemokoagulačních poruch.

Nesmíme zapomenout ani na vedoucí laborantky oddělení, jimiž postupně byly: Zdena Hafnerová, Irena Tíchová, Milena Jochmanová, Hana Machová a Libuše Tučková.

Počátkem roku 2003 bylo vedením FN rozhodnuto o spojení ÚKBD a OKH FN do jednoho funkčního celku. Vznikl tak Ústav klinické biochemie a hematologie (ÚKBH) LF UK a FN, kde si však oba obory zachovávají autonomii a při uplatnění zásad konsolidace laboratorních úseků je přísně dbáno na odbornost vedení v klinické biochemii i hematologii.

Vedoucím ÚKBH se stal na základě výběrového řízení prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc., vrchní laborantkou zůstala Jaroslava Kubínová; tu v roce 2007 nahradil Mgr. Peter Lajoš. Prvou zástupkyní vedoucího ÚKBH pro hematologii se stala prim. MUDr. Ivana Martínková. Ta následující rok odešla do privátního sektoru a byla nahrazena prim. MUDr. Jitkou Šlechtovou. Po odchodu dr. Šlechtové do důchodu se primářkou pro hematologii stala MUDr. Zdeňka Hajšmanová.

Od 1. 1. 2022 byl vedoucím ÚKBH jmenován MUDr. Danil Rajdl, Ph.D.